Hladina

Roztřesený odraz na hladině řeky
šeptá báseň o nebi.
Je podivně něžný a měkký
až na jazyku slova lepí.

Tiché a plné deště i bez oblak
slzy třpytící se na listech.
Na dotek hedvábný povlak
ulpývající na prstech.

Zrcadlo stvořené z kapek rosy
v myšlenkách odráží celý svět.
Křídly jej rozvíří divoké husy,
slunce promění ve vodní květ.

Měsíc ji obléká stříbrnými šperky,
vítr na hladině tančí v kruhy.
Mlha ji zahalí do bílé krajky,
večer v ní hořívá barvami duhy.