Oheň

Sedíce u krbu, klíží se víčka
a ruce smotané jsou do klubíčka.

Ve tváři stíněné jen tvojí touhou
čtu jako v knize povídku dlouhou.

Proplétáš prsty s temnými prameny
očima chytáš divoké plameny
rozpuštěné do stínů zimního večera.
Až z toho pohledu jsem celá zardělá.

Chtěla bych spát, schoulená u tebe,
nechat se hřát jak srdce ti tepe.
Však noc se blíží a oheň hasne.
Tvá ruka z tváře mi do klína klesne.