Královna Mab

Šeptáš mi do spánku
sny s vůní heřmánku
obalené v karamelu slov.
Unáší mne do neznáma
na perutích sněžných sov
do úkrytů pod horama.

Tam kde do mraků se vzpíná
jejich krása sněhobílá.
Pavučinou hvězdných slz,
co jak diamanty září.
Svítí měsíc nachem skrz,
pableskuje na mé tváři.

Slibuješ mi snová přání,
královny Mab zavolání.
Z hloubi srdce upředené
spící touhy duše chtivé,
lstí na povrch vyzdvižené
opojné a pomíjivé.

(Šeptal jsi mi do spánku
sny s vůní heřmánku
obalené v karamelu slov.
Unášely mne do neznáma
na perutích sněžných sov
do úkrytů pod horama.)