Evžen O.

Jsi parodií na muže,
uzlíček masa beze všech ctností
žijící jen z pomíjivosti
ze svých vlastních tužeb.

Jsi otrokem svého chtíče,
přidej pouta a zlomíš se v půli.
Řekni, na co máš vlastní vůli,
kdo od pokladů svírá klíče..

Vystupuješ se vznešeností
okouzluješ dívky, slečny, dámy
ptáš se asi: zdali dá mi..
jsi jen marnost v rozmařilosti.

Jednou se tě život zeptá
kde je ta co miloval jsi
kam se poděl přelud ze vsi
proč odehnal jsi Taťánu..