Kresba

Poskládány do vějíře
černé řasy na římse.
Za ní skryté vprostřed tváře
oči co mluví o kráse.

A pod ní ústa věčně rudá
uchystaná k políbení
a s nimi jazyk, který bodá
do srdce jen za pomyšlení.

V jemné tváři pak tiše leží
důlek jež nebrání úsměvu.
Ve vlasech ztratit směr jde stěží.
Šeptám jim srdce ozvěnu.