Titanic

S hlavou v oblacích vedle mne jsi stál
nepřítomně svíral prsty, kapesník žmoulal.
Jak štíhlá věž, jež končí v nekonečnu.
Tvůj phled neviděl tu druhou slečnu.

V plné síle srdce v krku buší,
bojíš se, zajíkáš, myslíš že tuším.
Dvě holubice u lavičky drobky zobou
a tobě kolena se podlamují mdlobou.

Než zhroutíš se, chytnu tě v objetí
a silná vlna strachu obličej přeletí.
Zatímco klesáš více ke dnu,
myslím na to, jak nás zvednu.

Zavalená prosím o pomoc,
však nikdo nejde. Vždyť je noc.
Snad brzy probereš se z rozjímání
neb špatně se dýchá a teplo pryč uhání.

Tak časně ráno na mostě Karlově,
tam kde sníh se topí ve Vltavě,
strážník nad milenci hlasitě se vzteká.
Pozdě začal oživovat Rose a Jacka.