Kdysi dávno jsem psávala básničky.
Některé byly o přírodě
některé byly o lidech
některé byly o chvílích mizících v prstech času.
Některé se ukázaly prorocké.
Jednou mne to proroctví v nich ukryté zlomilo.
Rozdrtilo na prach vědomím, že určitě nebylo jediné
které se vyplní.
Odneslo z mého života jedinou osobu
a veškerou její lásku
a bez lásky člověk nedokáže žít.
Po letech se ony proroctví naplňují,
pomalu, pokoutně, jakoby nechtěly
abych si je připomněla.
Teď už jen čekám na jejich konec..
Žádné komentáře:
Okomentovat