Kat

Všelicos zamrzlo v jediném čase.

Má duše, tvé čelo a její srdce.

Choulím se v klubíčku, zima mnou třese.

Z náručí vytrhli mi tě tak prudce.

Trýznivý je pohled do paprsků slunce,

nechť vypálí mi díru v oči i mysl.

Nemohu jíst, vše chutná mi hořce.

I západ slunce ztemněl a zkysl.

Chtěla bych pomstít svůj cit,

na špalek srazit její hlavu.

Ze slov je stvořen můj meč a břit

a já jen slepě hněvem planu.

Až se jednou vrátíš s hlavou skloněnou,

bude už pozdě pro náš čas.

Ač plazit se budeš po kolenou,

ven do tmy vyženu tě zas.