Harfa

Tma tlačící do ušních bubínků,
nervy napnuté očekáváním,
bez příčin a podnětů,
jen naladit a začít s hraním.

Slova co zarazí se na jazyku,
jen aby nezranila neprůstřelná skla.
Ruce prahnoucí po dotyku,
čirá voda skrz ně protekla.

Sedm párů očí zírajících z šera,
ten osmý vedle tebe tiše dýchá.
Ve vzduchu je cítit vůně večera,
noc na jeho místo pospíchá.

Přimlouváš se aby zmizel čas
a další den už neměl konce.
Do těla vkradl se ti třas,
po doušku vína jež chutná hořce.

Ve větvích stromů za oknem,
kam světlo lampy nedohlédne,
je tvoje duše černým havranem.
Před tebou strachy neodlétne.

Tma tlačící do ušních bubínků,
nervy napnuté očekáváním,
bez příčin a podnětů,
jen naladit a začít s hraním.