Pocta O. Wildovi

Na lavičce v parku,
za listy ji halící,
leží růže rudá,
tu vyzpívali slavíci.

A teď tu v šeru vadne,
upadlá v zapomnění.
Nad ní zatím obloha
noc v ráno opět mění.
Ztracená růže ubohá.
Již její život chřadne.

Tam, kde byl zprvu ryzí cit,
dnes v louži dá se utopit.
A získat lásku mladé dámy -
jsou v světě lehčí hlavolamy.