je zvučnou kapelou, jež nenaříká.
Skrz barvy křídel kolibříků,
dvojicí kávových zrn na svět mrká
a laská ho ve svém objetí.
V jednom kole, z náruče do náruče,
sic tančí směle, však tiše zpívá
pro koho její divoké srdce tluče,
když k večeru se připozdívá.
Kdo ji svou láskou drží v zajetí.
Záplava tmavých vln, růže za ucho vetknutá.
Nespoutaná Carmen, cikánka čarokrásná.
Touha, cit, vášeň a žár - v sobě semknutá.
Stříbrná hvězda i na dni oblohy Jasná.
Pro Klárku k 20. narozeninám,
neboť ona je tím nespoutaným živlem...
M.W.K
Žádné komentáře:
Okomentovat