Slunečnice

Tam u dvou slunečnic

skrčená v mokré trávě.

Vzpomínky z řas vrstevnic,

třpytí se jimi horské pláně.

Ve stínu kapličky odpočívá,

pod červenou korunou dubu spí.

Peřina z listů ji zakrývá

za nízkou tichou zdí.

Poslední nosí jí květiny

do vázy u hliněné pelesti,

k lůžku, vystlaném kameny

a v očích krůpěje bolesti.

Den co den jí šeptá tajná přání.

Jedinkrát by vstala a šla s ním.

Zas smích by se rozléhal strání.

Blízko jsou časy, kdy bude s ní.