Úplněk

Poslepu utrácím vteřiny ze dne,

neb ať se snažím sebevíc,

jeho pokladnice zdají se bezedné,

však úplněk krade mi spánek z líc.

Vteřiny tonou v mrštném šeru,

jak mršina páchnou osaměním.

S myšlenkami se o spánek peru

z bezesné noci nic nerozměním.

Trápím se horkem a válím se v peřinách

spánek jen nečině si mě měří.

Svou ztrátu na zisku počítám v korunách,

dnes oči zamhouřím jenom ztěží.

Ulice plná nočního světla,

zatímco domy jsou ztichlé tmou.

V ukolébavku světa se dýchání spletla,

jen mne však nechala na nohou.

Ač oči si zakrývám zavřít se odmítají

a uši slyší snad i trávu růst,

nade mnou hvězdy si příběhy šepotají,

snad ony mohou za spánkový půst.

Z vteřin jsou minuty a já stále bdím,

přemýšlím o světě jak plyne kolem

a jak je lidské plynout s ním.

Jen málokdo jde proudu vzdorem.

Přehodit noc a den je jenom maličkostí,

ale i ta může být trnem v oku,

který ty okolo přivádí k zuřivosti

až pálí z první a rovnou od boku.

Pro dnešní noc, kdy oka jen mhouřím,

mi nezbývá než s vlasy si hrát,

třeba se přistihnu, jak bdění své kořím,

ráno se od srdce budu moci smát.