Z
heřmánků
snítky
ovážu
stuhou
a
zapomenutou
píseň
si
budu
zpívat,
o
tom,
že
tvé
oči
voní
duhou
a
jak
se
nemohou
na
svět
vynadívat.
Pak
proklestím
si
cestu
skrze
trny
a
růži
z
jejich
útrob
vysvobodím.
I
bílá
košile
stojí
o
krvavé
skvrny,
jen
když
ti
úsměv
na
rtech
vyloudím.
Od
rána
do
večera
hledám
verše
k
nim
správný
tón
a
barvu
slov.
Výsledek
mé
nedbalé
rešerše
si
přesto
na
památku
schov.
Pravdy
se
v
ní
skrývá
víc
než
v
dárku
jiném
neb
meč
byl
směněn
za
loutnu
a
měch
s
vínem.
Žádné komentáře:
Okomentovat