a chtěj mě
vypustit do světa bez hranic.
Samotnou mezi dravé
šelmy, jež jdou mi po krku.
V zákeřných
nocích bránit se, jen s dýkou u boku.
V pase skřípnutá
pupeční šňůrou,
vše kolem mne vede
zpátky domů.
Moderní svět je
fantaskní stvůrou
s řevem silným jak
údery hromů.
Jsem bezbranné
stvoření bez vlastní myšlenky
jen s nápadem a
touhou po životě.
Nevím jak v džungli
zkrotit kruté pěšinky
a nezůstat přitom
jako kůl v plotě.
Tisíckrát spálit
si prsty a pořezat kůži
tak naučí tě
krotit jen život sám.
Že každé trní má
i svou růži,
jak modlitbu stokrát
si přeříkám.
Žádné komentáře:
Okomentovat