Extatická

Paprsky slunce v hluboké tůni

odkrývají smutná tajemství,

v blátě na dně zapomenutou vůni,

ztracenou touhu po lidství.

Na břehu v kamenech uvízlé zbytky kůže,

srst zvířete svíjejícího se v plamenech.

Pomalu, jako uvadá utržená růže,

tone ve vlnách, nestačí mu dech.

Dvěma prsty pátráš, zda srdce stále tepe,

děsíš se okamžiku, kdy smrt tě okrade.

Dychtivé zvíře v náručí se ti třepe,

před očima mžitky, živoucí rty rudé.