Opatrná

Omámená stínem zašlých dní

má zbloudilá duše hledá lásku.

Jsou její nadějí poslední,

dvě slané perly na provázku.

Bojí se o ně, hlídá je z dálky,

zničená krčí se v ústraní.

Dva nebesky modré něžné korálky.

Zda-li je před sebou uchrání.

Jen jeden krůček tenký jak vlas

a vše by mohlo být zničené

a trosky perel by odvál čas.

Na riskování jsou příliš cenné.

Už mnohokrát má spálené prsty.

I zahojené jizvy dlouho bolí.

Teď už opatrně vybírá cesty.

Čeká kdo milovat jí dovolí.

Snad svou možnost neztratí,

kdo ví, zda by to přestála.

Je jejím věčným prokletím,

že nikdy nebyla nestálá.