Máj

Je pozdní večer první Máj.

Sadem se táhne Máchův hlas.

Sladká vůně třešní kolem nás.

V přítmí láskyplně šeptá háj.

Vpletené prsty do vlasů,

polibky ukradené z dívčich úst.

Tak dlouho měla srdce půst.

Včerejší zmizelo v propadlišti času.

Stuhy stínů prosvětlené lampami

čeří hladinu nočního ticha.

Ukrytý student zamilovaně vzdychá

nad okny s něžnými siluetami.

Vlahý vánek pálí na kůži,

ospalým očím nenechá spát.

Nesmělý mladík se přestal bát.

U dveří nechal ležet svou růži.