Ze sna

V mlhavém stínu pod závojem noci,

dvě nahá očka, už téměř spící,

pohledem se o Tvé rty opřít touží.

Černá tma houstne, zrak se mlží.

Pod příkrovem snů, Ti vidí do tváře

a cítí vůni mýdla. Lesk měsíční záře

šeptá do ticha slova sladce medová.

Má ústa jsou po těch Tvých hladová.

Propletené prsty, příchuť Tvého těla.

Ze sna je vytrhne rána jako z děla.

Před dveřmi stojí pár skořicových očí.

Zašeptá „Ahoj Lásko“ a drží mě v náručí.