Hvězdářka

Záblesky stříbrných očí v černé noci,

oranžové brázdy pohlazené prsty hvězd.

Otisky dechu na zrcadle moci,

spletené temnotou osudových cest.

Strnulé závěje nebeských mlh,

neviditelné listy mlčící v šeru.

Když den noci splácí svůj dluh,

svou tichou píseň mezi rty si beru.

Obloha bez mraků mi pluje nad hlavou,

kotníky mi hladí kapky rosy,

vonící horkem a rozehřátou trávou,

proto tak rádi chodíme bosí.

Ruku mi svírá hřejivá dlaň

a prsty zebou nočním tichem.

Až spadne hvězda s úsměvem vstaň.

Dívat se na ně není hříchem.