Vyprahlá

Zářivé odpoledne uprosřed ticha.

Jen sem tam kos či holub zacvrliká.

Na náměstí je pusto a prázdno.

Vrnící motor dnes uslyšíš stěží,

ani kočka nepřede pod bílou věží.

Ve výškách bez mráčku je jasno.

Mizící v pološeru žíznivých stromů,

mé ruce pálí nedostatkem vody.

Čekám, kdy uslyším ozvěny hromů.

Bouře by dnes měla kladné body.

Vyprahlé rty špulí námahou,

můj stín, jež pokradmu mě stíhá.

Už od rána je na nohou.

Kapky potu z čela marně stírám.

I vyprahlá země vzývá deštivé bohy.

Snad trochu vláhy jí snesou z oblohy.