Obrazy
bortící
se
ve
změť
myšlenek.
Paprsky
světel
a
stíny
tmy,
jako
když
místnost
má
jediný
plamínek,
co
nedá
vám
spát
a
tříští
sny.
Tisíckrát
přehrávané
vzpomínky
z
okamžiků,
kdy
byli
jste
si
blízcí
a
společně
sdíleli
své
nádechy.
Kdy
jediný
úsměv
znamenal
celý
svět.
Tak
těžké
je
na
ně
nemyslet,
nedokážete
je
jen
tak
vymazat.
Vždy
budou
trápit
svědomí
a
do
krve
dráždit
všechny
smysly.
Ty
si
je
potlačuj
třeba
až
do
konce.
Já
si
je
uchovám
na
dně
svého
srdce.
Žádné komentáře:
Okomentovat