Ke spánku

Oblaka temných slov,

co buší mi do spánků.

Jak kovadlina tepe o kov,

jak cinkot drobných korálků.

Za víčky hustá mlha

vazká, jak pryskyřice.

V kadeřích uvázaná stuha

jedna jediná z tisíce.

Noc něžně padá k zemi

a bere světu z něžné krásy.

Schoulený pod mími tvářemi

je trůn, co vládne nad nebesy.

Jen dosadit na něj pána.

Já vzdala bych mu hold.

Svěží páry jarního rána

zas mohla bych se nadechnout.

Vítr by divoce tančil s vlasy

a od úst pozdrav by mi vzal.

Hleděl bys na mne skrze řasy

jako by ses ani nedíval.

Jen já bych věděla čirou pravdu

a stála bych tiše přísahám.

Teď však jen vzpomínky kradu

a s pláčem na rtech usínám.