Opuštěná

Povlakem polštáře si zastíním oči

a ještě chvíli budu předstírat,

žes neodešel před půlnocí,

že až se vzbudím budeš vedle spát.

Tisíckrát utírám si hořké slzy

starým, v dlani zmuchlaným kapesníkem.

Nutím se do smíchu, co rozjařil by ráno.

Stále v pokoji s poloprázdným šatníkem.

Rozšklebená rána napříč mým srdcem

ač ztracená ve tmě se mi vysmívá

a já nemám jak si před ní zakrýt tvář.

Cítila bych ji v hrudi, být třeba slepcem.

Poslední dotyk tvých rtů na má líčka

pálí, jak slunce přes zvětšovací sklíčka.