čtvrtek 26. dubna 2012

Opuštěná

Povlakem polštáře si zastíním oči
a ještě chvíli budu předstírat,
žes neodešel před půlnocí,
že až se vzbudím budeš vedle spát.

Tisíckrát utírám si hořké slzy
starým, v dlani zmuchlaným kapesníkem.
Nutím se do smíchu, co rozjařil by ráno.
Stále v pokoji s poloprázdným šatníkem.

Rozšklebená rána napříč mým srdcem
ač ztracená ve tmě se mi vysmívá
a já nemám jak si před ní zakrýt tvář.
Cítila bych ji v hrudi, být třeba slepcem.

Poslední dotyk tvých rtů na má líčka
pálí, jak slunce přes zvětšovací sklíčka.

Žádné komentáře:

Okomentovat