Tajemně
září
skrz
čiré
sklo,
je
měkkce
tekutý,
když
kousek
po
kousku
ukrajuje
ze
lhůty.
Každou
vteřinou
je
konci
blíž
zákeřné
zrnko
třpytivého
zlata.
Vždy
odhalí
tvou
tajnou
skrýš,
pokaždé
chce
ti
dělat
kata.
Schované
je v
hrdle
sovy
a
tiše
měří i
tvůj
čas.
Neoklameš
ho
barvou
ani
slovy,
vyroste
znovu
jak
šedivý
vlas.
Nekonečný
tok
bronzu,
dravá
řeka,
ani
poslední
zrnko
nezachytíš
do
dlaně
Zlatý
písek
ti
přes
prsty
chladně
přetéká
krev
tuhne
ti
v
žilách
až
skončí
na
jejich
dně.
Žádné komentáře:
Okomentovat