Očekávaná

Drží ho za ruku a v očích slzy,

černé kruhy místo tvářenek.

Neví kdy spatří ho zas, snad brzy.

Není jí smutno jen navenek.

Uvnitř se vše bolestí svírá,

steskem ani srdce nechce tlouct,

slzám přetěžce se vzpírá,

nikdo jí nepřichází na pomoc.

Poslední polibek, prsty dlaň opouští.

Vlak neúprosně ujíždí do dáli.

Město bez něj je rozlehlou pouští.

Tuto hru s osudem projednou prohráli.

Vrátí se, ví to. Cítí to v hrudi.

Novinky ho jistě přijet přinutí.

Zastuzené ruce na bříšku ji studí.

Usmívá se souhlasnému kopnutí.