Navrácený

Orosená tma,

dvě ležící srdce.

Vždy jsem byla blázen

došlapující měkce.

V hlavě spoustu vzpomínek

na sny a smyšlenky.

Mezitím život utek,

jak potok mezi kamínky.

Postavy jako z románů,

jen pro ty žila moje duše,

že je třeba probrat se po ránu,

tu vítku jsem přecházela hluše.

Tak zatímco jsem snila

svůj život o štěstí,

po Tobě mi zbyla,

jen snůška pověstí.

Ty sám jsi nikdy nenapsal

kam ses mi tak rychle poděl,

a ve mně se nikdo nevyznal,

když jsi mi z očí zmizel.

Teď jsi náhle zpátky u dveří.

Čekáš, že přivinu se k Tobě zas,

že Tvá přítomnost rozčeří,

city, které dávno odvál čas.

Tak moc jsem chtěla odolat,

zamávat s hlavním hrdinou.

Jen jedinkrát se do očí podívat.

Čtyři bosé nohy pod peřinou.