Rty

Upsala jsem duši

dvěma rýmům o jednom verši.

Jsou črtány černou tuší,

nejtmavší tmou je píši.

Zpívají o tisíci barvách

a zářivých světa odstínech.

Ztracených koncertních harfách,

jejich měkké tóny mi splývají po rtech.

Plynou ven s každým výdechem

lehce a ladně, rusalky nad mechem.

Opojné škrábance na zdi přepsané prachem.

Bělostné hedvábí barví se nachem

a s každým tepem srdce je Ti blíž.

Až už jsi na hraně a netušíš,

jestli jsi vskutku anebo sníš.

Přede mnou nic neutajíš.

Tak ráda bych psala mezi linky

Tvých očí. Rty modelovala kudrlinky

milostné poezie. Vzbudila vzpomínky.

Dávno spícím ohňům zažehla plamínky.

Hledám odpověď ve hvězdném tichu,

odpočívajícím na okraji Tvého povzdechu

a v každém trylku radostného smíchu.

V tom všem je z básně trochu.