Milostná

Poslouchej tlukot vlastního srdce,

jak se v hloubi uvnitř chvěje

a krev v něm jak víno teče prudce.

Tvůj horký dech na dlani hřeje.

Pootevřená ústa rudá jsou úplňkem

však na klíč pevně uzamknutá víčka.

Žhavé kadeře rozházené pod vějířem

smějí se v odlescích, jak dohasíná svíčka.

Až ztichne, začneš šeptat o milost.

Já ještě nevím, jestli smím ji dát.

Když budu ze rtů pít Tvou cudnost,

jako zlý sen Ti nedám spát.

Pak, až vysaju ji do poslední kapky,

najdu hebký kout, Tvou vlastní žízeň zažehnám.

Nic z toho už nelze vzít zpátky,

pozdě je na útěk a já se uniknout nechystám.

Tvoje prsty zas chytím do dlaně

a slané krůpěje z řas Ti nechám smít

Naposledy políbím Tě na skráně

o zlatavém úsvitu smíš potom snít.

Mléčné stuhy vpletu Ti do spletených vlasů

tak tiše budeš ráno před zrcadlem stát.

Pak umlknou všichni v sále dřív plném hlasů

Jen Ty a já. Už věru není oč se bát.