V
hlubinách
času,
tam
kde
se
všechno
vpíjí
v
nic,
kde
ztraceny
jsou
chvíle
děsu
a
zapomenuté
červánky
líc.
Léta
rozpitá
jak
křída
na
chodníku,
zapomenutá
dětmi,
co
dávno
nežijí.
Rozmazaná
skrz
okna
od
rychlíku
je
vzpomínka
na
ty,
jež
věčnost
slibují.
Vše
má
svůj
konec
a
vše
začátek
ač
nikdo
neví,
kdy
je
potká.
A
nic
nejde
vrátit
nazpátek
třebaže
přejem
si
to
stokrát.
Vždy
to
tak
bylo
a
nic
to
nezmění.
Čas
je
jen
královny
Mab
mámení.
Žádné komentáře:
Okomentovat