Konečná

Pravda a lež, jak je rozeznat?

A není má lež také pravdou?

Sklíčeně koukám na západ

čekám až všechny červánky zajdou.

Na rtech chuť čerstvé jahody.

Dávno tomu, co ji chutnaly.

Ani chladný doušek čiré vody

nezažene co bychom nejvíc chtěli.

Olověná víčka a korkové zátky,

však jediná myšlenka nedá mi spát.

Tisíce hlasů proudí ze zahrádky.

Myslel vážně slova „Mám tě rád“?

Vždy mi tak zněla, nyní je neslyším.

Ani hlasitě, natož potichu.

Maluju obraz s jarním zátiším.

Můj pohár vína leží na suchu.

Nemám z čeho čerpat, odkud brát.

Vyschla má studnice vědění.

Nemám vzpomínku, co může hřát,

smyšlenky nedovolí svědomí.

Je konec. Nejsem z trpělivých,

nedokážu čekat po staletí.

Můj rozum je učenlivý

a srdce mu nakonec naletí.