a
po nich uzarděné světlo klouže.
Zvednu
ji ke rtům a políbím
věčný
život jí tak přislíbím.
Přičichnu
k vůni víc než lahodné.
Vím,
že setkání nebylo náhodné.
S
Osudem zahrála jsem si o štěstí
vyplnila
ztracené střípky pověsti.
Příkrovy
snů a modrého ticha,
pod
spadaným listím, zem tiše vzdychá.
Jak
zázračně zářivé rudé slunce
zapadám
za obzor a vědomá konce.
Ač
Oriel spojil mě s pánem podsvětí,
zem
je mi matkou a k ní se navrátím.
Jak
slíbil Zeus, po staletí, rok od roku,
dočkám
se matky a z podsvětí kroku.
Žádné komentáře:
Okomentovat