Oblačný sonet

Duchny a obláčky nebeských výšin,

neklidné bouří a chladné sněhem.

Poupata oblohy, mé sněhobílé múzy.

Vy stuhy dechu větrů a kapek rosy.

Poslové dobrých a špatných zpráv,

ve vás se zhlíží i pestrobarevný páv.

S pohledem k vám se nedostává dechu.

Vy vždy plujete dál, však beze spěchu.

Jste bublinami kapek a jejich anagramů.

Zrcadla matky země a vodních toků,

pokrývky klidných hor a zelených stromů.

Jste stínem úsvitů, dnů i soumraků.

Kvůli vám mrazí i v léťe čas.

Tam k vám chce uniknout každý z nás.