ten úsměv nosí jen
jeden z tisíce.
Jen tomu chci své srdce
věnovat,
v náručí lásku, něžně
o něj pečovat.
Polibkem na víčka mu
dávat spát,
a ráno nenechat ho lehce
vstát.
Otočit klíčem v zámku
jeho duše,
k jeho starostem se
nestavět hluše.
Však má láska je mým
vězením
a já sama to nikdy
nezměním.
Jediný úsměv zvenčí
osvobodí.
Byl by mi podrobnou
odpovědí.
Kéž bych jen byla víc
sama sebou
a měla tak naději, ač
sebevíc bledou.
Žádné komentáře:
Okomentovat