Cassandra

Cassandro, oči budoucnosti,

co vidíš ve světa nekonečnosti,

čím lidstvo bude jednou

až na nás, na bohy zapomenou?

Až dáme jim volnost a svobodu

a přestanou mít k nebi pokoru

a samu Zemi v nenávisti ponesou.

Jak dlouho to jejich duše unesou.

A unesou vůbec tu tíhu čiré zlosti,

co počnou si sami a plní úzkosti.

Ó Bohyně, ó Múzy a Nymfy dávných časů

spleťte je opět v jedno nitkami svých vlasů.

Dryády, Najády, vy duchové stromů a vod,

přivěďte k rozumu našich dětí národ.

Otevřte jim oči i uslá srdce

přiložte k dílu jejich vůli a ruce.

Nenechte Poseidona zničit je utrpením

Tu zkázu bych znovu neunesla já ani zasvěcení.

Kdo znovu by vzkřísil nás, jejich bohy,

žijící na kraji nebeské oblohy.

Snažně vás prosím, děti Matky Země,

přestaňte ničit a chovejte se jemně.

Jen špatné skutky činit není řešení.

Konejte to, k čemu jste byli stvoření.

Jen dobro, lásku. S pomocí obou

přátele nosit na rukou

a nepřátele nemít mezi lidem

Nechat se unášet světa klidem.

Stvoření z kostí a masa,

sám váš život je vaše spása.

Nic lepšího vás nikde nečeká.

Toto je ráj váš i bližního člověka.