pondělí 5. března 2012

Vysněná

Původní verze 2008
Proč ukrytá odcházíš
na skloncích dnů.
Kdy mě zas navštívíš
v úlomcích mých snů.

Vášeň zapomenutá.
Proklela Tě kletbou
avšak já zůstávám s Tebou.
Na světě nejsi samotná.

Pro Tebe se všeho vzdám.
Vím, v odplatu nic nezískám.
Dokud Mab neodprosíš,
svůj smutek nést musíš.

Místo očí jen sedmikrásky
zbyly z mé krásné plavovlásky.
Tvoje horké slzy za pár chvil
ledový déšť z mých ramen smyl.

Z provázků spletla zákeřné sítě,
které zachytí a zadusí Tě.
A s Tebou i mé štěstí a klid.
Není, kdo by Tě mohl utěšit.

Pomalu už ztrácím sílu,
neschopen dostát svým cílům.
Před jejím hněvem se schovávám.
Ašak když pevně semknu víčka,
jako když prohodíš barevná sklíčka,
zase bezpečně v náručí Tě třímám.



Žádné komentáře:

Okomentovat