Rozloučení

Tak dlouho už čekám na svůj osud.
Ze všech těch pohledů třepe se má ruka.
Teď chtěl bych žít zas jako dosud,
z toho, že stojím tu, mi srdce puká.

Pekelná muka jsou jako pohlazení,
věřte mi, že tohle bolí tisíckrát víc.
Jen vědomí, že už tu s námi není,
že se s Ní nebudu dívat na měsíc.

Věděl jsem, že jednou Ji ztratím,
ale doufal jsem, že nebude to hned.
Její život už ale nenavrátím
a moji bolest nelze přetrpět.

Tak říkám SBOHEM Vám. Vím, že mě máte rádi.
Však stejně tak já miloval své, těď ztracené, mládí.
Nechtějte po mě, abych zůstal. Jsem už jen ulita.
To Ona ve mě byla vždy ukrytá.

                           Za Ní odcházím...