Labuť

Pomalu usínám a stýská se mi.

Po bílé, jiskřivě chladné zemi.

Chce se mi brečet, ač chci se smát,

třesu se strachy a nemám proč se bát.

Objímám se křídly zmoklými deštěm.

Bolestí sladkou chce se mi vřeštět.

Tři slova chci Ti říct do vlasů.

Toužím usínat za zvuku Tvého hlasu.

Utrápené oči upírám do oblak,

čekám neuskutečnitelný zázrak.

Hledám dávno ztracený hluboký nádech.

Tonu na mělčině a nemůžu na břeh.

Schoulená přemítám, kdo mě zachrání,

čí teplý polibek mě polechtá na skráni.

Ten Tvůj to nebude, to dobře vím,

ale i přesto o něm nadále sním.