Otrávená

Královno temných hvozdů a tajemných skal,
marně předstíráš hluboký svůj žal.
Mé srdce stále tluče uvnitř v hrudi
však tvoje brzy zmrzne a zastudí.

Buď jistá si tím, že ve dne i v noci
už nikdy nic ti nebude ku pomoci.
Zemřeš ač pokusíš se utéci ze spárů osudu.
Nikdy nepolknu jablko smočené do jedu.

Tvá krásná tvář se křiví vzteky,
a lid tvůj utíká před děsivými skřeky.
Mě zahřívá hedvábná náruč muže,
tvé úskoky otevřou boj na ostří nože.

Až tvá strašná zloba krev ti napění,
pak sama ocitneš se ve svém vězení.
Já vykoupená vůlí múzy,
přestanu všechny tvé hrůzy.

Pak budu věčně bezestrachu žít.
Mé hvězdy nade mnou budou bdít.
Tvá zášť stane se minulostí,
až na prach rozpadnou se shnilé kosti.

Mám svou múzu i lásku prince,
vše po čem toužilo mé srdce,
jež málem otrávila jedem smrti,
ta jež světem byla příliš krutým.