jen
zřídka
tě
něco
zaskočí.
Náhle
je
všechno
jiné
a
cizí,
pryč
jsou
představy
podivných
vizí.
Když
spatříš
druhou,
utíkáš
pryč.
Jsi
lovcem
či
kořistí?
To
nezjistíš.
Probrané
ve
spánku,
zbrocena
tmou
okolo
krku
svírá
tě
rukou
ledovou.
Prostřední
nikdy
nespatříš
ve
světle
dne
je
schovaná
vysoko,
k
nebesům
se
pne.
Tančí
podle
času,
avšak
bez
hodinek.
Spadne
– li
na
zem,
je
z
ní
kamínek.
Čtvrtá
se
vznáší
v
korunách
stromů,
všem
mate
cestu
až
neví
kudy
domů.
Drží
je
v
kruhu
jen
ze
strachu,
aby
nezmizela
jak
prach
v
prachu.
Poslední
známe
všichni
skvěle,
i
církev
měla
za
nepřítele.
V
jediný
den
mizí
za
horama,
jen
v
noci
na
svatého
Jana...
Žádné komentáře:
Okomentovat