Iluzivní

Zdá se mi sen každičký čas.
Slýchám v něm matčin tichý hlas,
ten šeptá mi o místě čistém,
kde najdu štěstí, prý ví to jistě.

Dnes otec mi dopis četl
a říkal, že nejsem naživu.
Já myslím, že se nejspíš pletl.
Vždyť nejím, nekouřím a nepiju.

Slyším ji ráno, ve dne, v noci,
k cvokům mě řadit, sami jste cvoci.
Jsem iluzí v imaginárním světě,
však také toužím po odvetě.

A toužím spatřit slunce svit,
krásného motýlka polapit.
Pak vypustit ho v širý kraj,
ať najde si v něm i svůj ráj.

Iluze krásy, lásky, citu,
ač neskutečná, stále dlí tu.
Spatří ji každý, kdo kdy stál,
na prahu smrti a nešel dál.