Haluzivní

Pařátky tmavě hnedých barev,
cuchají vlasy, trhají kůži.
Jsou křehké ve slunných zimních časech.
Nenajdeš je na žádné růži.

Obrostlé trávou a mechem jsou
tam kde voda padá z nebes,
když roztříští se vodopád
o světlou skálu. Mizí napořád.

Povislé v čarodějná košťata,
jiné zas k nebi prsty natahují.
Nevadí, že nejsou ze zlata,
zářivou zelení se třepetají.

Kroutí se ve stinných výšinách,
tlumí světlo na mýtinách.
Jsou předurčeny věčně růst.
Bez nich by svět byl pust.

Tlusté a tenké větvičky stromů
ptáčkům říkají kudy domů
a všechno živé brání větru,
ti hnědaví obři v zeleném svetru.