pondělí 5. prosince 2011
Anděl Blaženosti
Paprsky slunce pálí ve snech rán.
Potoky temných myšlenek severní větry odvanou.
Jsem sama v pasti s mělkou stěnou.
Nezapomenu na ten pocit štěstí.
S věčnou láskou na nebevzetí
schovaná v mléčném náručí něhy.
Utopená v hnědých očích plných stesků,
odcházím do cizích světů, bez bázně a bez potlesku.
Jsi mým? Odpověz. Přiznej se. Toužíš?
Milovaný s nebeským světlem nad hlavou.
Planeš až k obzoru širou dálavou.
Slunečnic stovky v teskném pozoru.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat