pondělí 5. prosince 2011

Anděl Blaženosti


Paprsky slunce pálí ve snech rán.
Potoky temných myšlenek severní větry odvanou.
Jsem sama v pasti s mělkou stěnou.
Nezapomenu na ten pocit štěstí. 


S věčnou láskou na nebevzetí
schovaná v mléčném náručí něhy.
Utopená v hnědých očích plných stesků,
odcházím do cizích světů, bez bázně a bez potlesku. 


Jsi mým? Odpověz. Přiznej se. Toužíš?
Milovaný s nebeským světlem nad hlavou.
Planeš až k obzoru širou dálavou.
Slunečnic stovky v teskném pozoru.

Žádné komentáře:

Okomentovat