Splín

Smutný se budím, smutný usínám,
jsem temný odraz zkaženého světa
a neskončím lehce, nikdy se nesmívám,
po smíchu u mne je vždy veta.

Rozveselit snaží se stovky mudrců
mou věčně kamenou černou tvář
mě vždy je víc a více do breku,
vím, že nikdy nepocítím smíchu zář.

Poklidná kobka je mým vězením,
nikdy si úsměvem tvář nezraním.
Ať muž, žena, dívka, stařec či dítě,
já věčný, alespoň jednou navštívím tě.