Bezbranná

Prskající sykot zašlých odpočinků,
hrot světla vrážející klín do zamžených očí,
bolest neustupujícího tlukotu spánků.
Mám pocit, že svět se se mnou točí.

Potahy ticha v zamrzlé nebe,
stopy v písku v pouštní bouři.
Zmodralé rty, na ruce zebe.
Po teplém domově zkřehlé tělo touží.

Úsečná odpověď zlatých očí
a rudé střípky barev květů.
Hnědé listí se stromy se loučí,
navždy opouští jeden z našich světů.

Zasněžená okna v přízemí domů
a štíhlá bělost labutího krku.
Vyhaslá šeď kamenných krbů.
Holubice zapomenutá uprostřed svého vrků.

Zlomené snítky podzimních květin,
prázdné vázy a zakalená voda.
Neúprosné mražení, čistota kopretin.
Jdeš tam, kam srdce tě zaprodá.