pondělí 7. listopadu 2011

Anděl Osudu


Překrásná nadpozemská bytost.
věčné zbloudilé štěstí.
Toužím Ti zmizet,
utéci do rajských zahrad.

Stejně najdeš.
A to dopustím.
Nemohu a nechci
ztratit Tvou tvář.

Oblak nasládlého šera,
zmizelý ve dnech.
Nebezpečně skrytá
v záclon záhybech.

Oriel - osudová chyba
jednoho tichého slova.
Jediný světlý pohled
a duše jsou ztracené.

Navždy jsme prokletí.
Utrpení bez pohledu.
Dotek bez skutečnosti.
Láska divé bezbřehosti.

Neoblomitelný osud světa.
Tys jeho pánem. Jediná věta
Však neřekl jsi nic sám pro sebe.
Ty nejsi člověkem, patříš do nebe.

A tak se loučím, věčně Tvá,
ač bez Tebe samotná.
Světlá vzpomínka zůstává
na Osud jenž si zahrává.

Žádné komentáře:

Okomentovat