Hučící světla ti jedou vstříc.
Jsi na pokraji světa, kry tají.
Zasněně díváš se na měsíc.
Tmavých koncertů z písmen, milenec,
co v temném tichu nenachází slova.
Ponorka bez obsahu plic.
A můžeš začít zas od znova.
Odkazy na skle psané párou
a kapky vody, co skryjí je navždy.
Prosebný pohled, ruka se sádrou.
Nejsi tím vším, co chtěl by každý.
Do dne a do roka, až znovu světlo spatříš.
Zahořklost za úsměv polibkem vyměníš.
Pak budeš šťastná a nikdy smutná.
Stačí pocítit, jak v náručí tě chová.
Žádné komentáře:
Okomentovat