Blanenská

Pro Peťu, mou z nejmilejších...

 

Zpěněná moře arašídů.

Nad milenci z výšky lámem křídu.

Rozhledna trčící do neznáma.

Stuhy barev z listí pod stromama.

Pohodlná pavučina na dně tůně.

Bez strachu a bez obtíží.

Zasněné oči, co se klíží.

Čerstvých buchet líbezná vůně.

Oblačná záře tisíců žároviček.

A stíny z listů ve stromech.

Pod baldachýnem z větviček,

Spím v křoví, co škrábe na prstech,

A s trny rozmarýnu.

Voním levandulí a létem.

Krajina oranžových stínů.

Ústa zraněná úsměvem.

Potrhané listy na obrazu řeky

a třpytící se světla hvězd.

Temné a tajemné lidské vzdechy.

Láska i s bolestí na konec.

Otřepané fráze z cizího světa

a vůně ohňostroje zapálí hlas.

Konečky prstů, srdce co spěchá,

světlo nebe nezanechá čas.

Zchátralá duše tiše tepající.

Příkrov noci, listů a skal.

Zamrzlý život, voda kapající.

Stopy ve sněhu, kdo je vydupal?