Zmámení

Ponořená ve tmě
jsou bílá souhvězdí.
Není to jak v hrobě.
Držíš mé zápěstí,
táhneš mě k sobě.

Slyším vodopád,
a toužím uniknout.
Přikovaná na místě
jsem tvýma očima.
Neschopná pohybu.

Udivená dechem.
V krku škrábou nevyřčené otázky,
ve vzduchu visí jejich odpovědi.
Slité v jedinou,
tak jako my za pár chvil.

Svlékáš mě očima.
Nevíš jak začít,
já, jak se zachovat.
Puknu, když neodejdeš,
prasknu, když to zmizí.

Tajemným odrazem světla,
vidíme na sebe.
Schovaní ve tmě.
Temně rudé tváře,
horce lepkavé prsty.

Nenacházíme cesty.
Jsme uvězněni v čase.
Dvě bezhlasé tváře
si nechávají zdát
o společném dechu.

Však ne napořád.
Svět je skutečný
a vteřiny mizí.
Stisknu tvou ruku.

Čas nebyl zbytečný.