Óda na nesmysl

Marně přemýšlím nad pravdou, co je lží,
a není zjevná světu, ani skrytá.
Za oknem svítí slunce, uvnitř mží.
Vzpomínka zůstává v paměť vrytá.

Obratné úskoky ctihodných mužů.
Neprůstřelná skla, potřísněná krví.
Kus nábytku co je zdobí,
ověšen šperky, k ničemu není.

Ničemní výtržníci dětství.
Znuděné mládí nejdražších.
Osamocené životy plné zášti.
Prašiví psi podkopaných hodnot.

Nic tě nezastaví,
přestože nevíš co mluvíš.
Skládáš slova beze smyslu, jen za účelem.
A výsledek? Ztrácíš co jsi měla.